Významné osobnosti
Významné osobnosti, které navštěvovaly naši školu
Václav Havel
Václav Havel se narodil ve známé podnikatelsko-intelektuálské rodině. Po komunistickém puči v roce 1948 mu nebylo umožněno studovat, proto nastoupil do učebního oboru chemický laborant a večerně studoval naše gymnázium, které tehdy sídlilo na Vinohradech. Ze stejných důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, proto krátce studoval na ČVUT. Po skončení základní vojenské služby pracoval jako jevištní technik a dálkově studoval DAMU. Od 60. let jsou uváděny jeho hry, ale s nástupem normalizace musel opustit divadlo. Vydává v samizdatu a exilu, je činný v disentu. Za svou činnost v disentu je také celkem 5 let vězněn. Během Sametové revoluce je již v prosinci 1989 zvolen prezidentem Československa a v roce 1993 prezidentem České republiky. V této funkci setrval až do roku 2003, kdy vypršelo jeho druhé funkční období. V současné době je i nadále občansky aktivní v řadě institucí (Vize 97) a věnuje se dramatické tvorbě.
Ota Pavel
Český spisovatel, novinář a sportovní reportér. Narodil se v roce 1930 jako nejmladší syn obchodního cestujícího Lea Poppera. Po transportu jeho otce a bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora žil s matkou v Buštěhradě. Po skončení války, když se jeho otec a bratři vrátili domů, pracoval krátce jako horník, studoval na obchodní a jazykové škole, ale maturitou svá studia zakončil na našem gymnáziu v roce 1960. V té době měl již za sebou zkušenost trenéra mládežnického družstva Sparty, ale i působení na místě sportovního redaktora v Československém rozhlasu a v časopisech Československý voják či Stadion. Zde také vycházejí jeho první sportovní fejetony. Během ZOH v Innsbrucku vážně duševně onemocněl. Jeho zdravotní stav mu nedovoloval vykonávat nadále profesi sportovního redaktora, ale o to intenzivněji se v této době začíná věnovat vlastní literární tvorbě. Na sklonku šedesátých a počátku sedmdesátých let vznikly jeho nejkrásnější knihy. Zemřel předčasně na srdeční infarkt 31. 3. 1973 ve věku nedožitých 43 let.
Jan Nedvěd
Jeden z našich nejvýznamnějších folkových písničkářů se narodil v roce 1946 v Praze. Na přelomu 60. a 70. let se začíná věnovat hudbě v beatových kapelách, v roce 1972 zakládá s bratrem Františkem skupinu Toronto, která se později přejmenovala na Brontosaury. Souběžně s Brontosaury působí také ve Spirituál kvintetu. Na sklonku 70. let studuje dálkově naše gymnázium, ale zároveň jsou tato léta také mimořádně plodným obdobím jeho hudební kariéry. Zvláště 80. léta jsou bohatá na písně, které se staly součástí zlatého fondu naší folkové hudby - Růže z papíru, Tulácký ráno, Valčíček, Ptáčata... Největším hudebním projektem 90. let je pak společný megakoncert obou bratrů k Janovým 50. narozeninám na Strahově. Ve stejném roce se vydává na sólovou pěveckou dráhu. Od roku 2007 se vrací ke spolupráci s bratrem například na albu Lidové písničky.
Jana Koubková
Jana Koubková začala zpívat jako šestiletá v Dětském rozhlasovém sboru. V pozdějších letech byla také členkou sboru Miroslava Košlera, AUSu, vokální skupiny Linha Singers a skupiny Lubomíra Pánka, působila také v CK vokálu a v Kučerovcích. Stala se členkou divadla Semafor. Vyučila se elektronavíječkou v ČKD a v této firmě také nějakou dobu pracovala. Právě v této době se rozhodla doplnit si vzdělání na našem gymnáziu. ČKD opustila a působila jako manekýnka, televizní hlasatelka, knihovnice a především zpěvačka. S tanečními orchestry projela "kus světa", ale od poloviny 70. let ji definitivně upoutal jazz. Postupně se stala naší nejuznávanější zpěvačkou tohoto hudebního žánru. Založila hudební festival Vokalíza, učila na konzervatoři, v rozhlase i na ČT má své pořady. Snaží se například přiblížit žánr jazzu dnešním dětem v hudebním cyklu, který je zařazen do dětského nedělního vysílání. Spolupracovala s řadou jazzových kapel, v současné době je to nejčastěji JANA KOUBKOVÁ QUARTET. Skládá filmovou hudbu, publikuje v médiích fejetony, glosy, poezii, ... Zkrátka: Jana Koubková, to je rytmus, zvukomalebnost, improvizace, hravost, atmosféra, komunikace. (citace z www.janakoubkova.cz (externí odkaz))
Ladislav Vostárek
Narodil se 29. 4. 1946 v Praze. Nejprve studoval střední chemickou školu, poté přestoupil na naše gymnázium. Po maturitě odešel studovat práva, která absolvoval v roce 1985. Od té doby pracoval jako právník, ale již během studií přispíval do MF a působil jako organizační pracovník několika hudebních skupin. V roce 1977 založil s O. Říhou Katapult, v roce 1981 stál u zrodu skupiny Turbo. Úzce spolupracoval také se skupinou OK band. Jeho texty k písním zmíněných skupin se staly klasikou tohoto žánru. Písnička "A co děti? Mají si kde hrát?" se stala nejoblíbenější skladbou roku 1979 a přivedla Katapult k titulu Zlatý slavík. Nezůstala ale sama, také písničky Blues opuštěný postele, Dvě růže krepový, Já nesnídám sám, Jen jednou dostat šanci, Půlnoční závodní dráha či Vlaky v hlavě si s ní v popularitě jistě nezadaly.
Karel Vostárek
Český výtvarník, scénograf, herec a režisér. Po absolvování našeho gymnázia odešel studovat na DAMU. Po ukončení vysokoškolského studia působil v amatérských i profesionálních divadelních souborech, spolupracoval na řadě projektů s ČT, v 80. letech pracoval jako lektor v Německu a Rakousku. Výtvarně a architektonicky se podílel například na přestavbě kostela sv. Jakuba v Praze a divadla ABC, vytvořil expozice muzea v Benátkách nad Jizerou i v Mladé Boleslavi. Od 90. let působí jako pedagog na katedře výchovné dramatiky DAMU.
